Slovinsko 2003
 
Můj subjektivní deníček.

 
Tak tady nás máte všechny pěkně pohromadě

Účastníci:
1-02 Tetín - Roman, Uzel, Jimmy
6-23 Aragonit - Milan, Martin
2-01 Chýnov - Hanka
6-02 Vratíkov - Franta, Martin st., Martin ml.
1-08 Týnčany - Čenda, Petr, Ondra
 
Slovinci vyskytující se v textu:
- Uroš, Vido, Robert, Sura, Generál, Ivan, Dominik, Srečko
 
Sobota 11.10.
Do Temnice přijíždíme jako první - Roman, Uzel a Jimmy. Zastavujeme se u Vida, leč ten odjel na nějakou oslavu do Koperu, a tak jeho syn volá Robertovi, že Češi už jsou tu.
 
Naší základnou se pro letošek stala občasná volební místnost nahoře nad obchodem

Ubytováváme se v temnické kulturní a především asi volební místnosti nad místním obchodem. A již přijíždějí další účastníci expedice z 6-02 Vratíkov (Martin se synkem Martinem a Franta) a tři noví účastníci z 1-08 Týnčany (Čenda, Petr a Ondra). Stěhujeme veškerý materiál z aut a z místnosti určené pro náš pobyt se stává skladiště.
 
... a takhle to vypadalo uvnitř

Objevuje se mezi námi Generál a Sura a zve nás do šole - tzn. základny jamarskeho družstva Temnice. Místnost klubu se od naší poslední návštěvy podstatně změnila. Takže nejprve dost dlouho debatujeme před velkým slepem map 1:5000, zobrazujících celé teritorium jamarskeho družstva a upřesňujeme si plány na celý týden. Taktéž debatujeme se Slovinci nad výsledky minulé expedice. Asi po dvou hodinách se v Temnici objevují zástupci 6-23 Aragonit (Milan a Martin N.) a jeden zástupce 2-01 (Hanka) a tím jsme už všichni. Cesta byla únavná a tak postupně odpadají slabší jedinci a odcházejí spát. Ještě stihnu dohodnout s Generálem mapování Krompirjevove jami na druhý den a rozcházíme se všichni.
 
Neděle 12.10.
Rozcházíme se do předem určených sektorů hledat krasové zjevy. Naše skupina se vydává přehodnotit některé objevy z loňského roku a dodělat několik zbývajících restů. Po obědě se přesunujeme do Krompirjevové jami, kde už na nás čeká Sura s Generálem a začínáme mapovat. Takové mapování nikdo z nás ještě nezažil - elektrické osvětlení, uprostřed jeskyně oheň, mapa se kreslí na stole sedíce na lavici... V podvečer přicházejí další Slovinci, postupně i další naše skupiny, které prohledávaly povrch. Na ohni se rožní zajac, peče se maso, nalévá se šnaps a víno.
 
Piknik v jame ...

Naše mapování je tak zakončeno piknikem trvajícím dlouho do noci.
 
Pondělí 13.10.
Ráno se objevil Uroš - poslední očekávaný účastník. Po rozdělení sektorů se zase rozcházíme po krasu. Naše skupina jde ještě změřit výšku komína Krompirjevove jami a pak už se také vnoříme do děsivého houští v našem sektoru.
 
V mapě je zakreslena jako důležitá cesta místního významu

Hledáme jako ostatní krasové zjevy a po jejich nalezení je zaměřujeme GPS, fotíme, popisujeme a případně mapujeme. Scházíme se až za večerního šera. Večer je velice klidný - hrají se karty a zpracovávají se dosavadní výsledky.
 
Úterý 14.10.
Ráno a pak celý den až do večerního šera jako obvykle kras. Večer přišli Slovinci na pivo a tak jim vykládám o svém mohutném objevu zvaném - Uzlova jama.
Jdu si takhle strání a koukám - dirka tak cca 10 cm. Říkám si bude sranda a volám na kluky že mám velký objev. Strčím do dirky dvoumetrovou hůl a ona se tam vejde celá a málem mi tam spadne. Mezitím přichází Roman a Jimmy a po změření laserem je hloubka 3,5 m. Pokračujeme v dalším hledání, ale po obědě se vracím s lopatkou a dirku rozšiřuji. Vnitřní prostor je tak 50x50 cm, dole je vidět pokračování a máme dojem, že tam je jakási šupna z prken.
 
právě se pokouším o rozšíření vchodu


Slovinci zbystřili, protože nedaleko od objevu se nacházel muniční sklad. Vyrážíme tedy večer ještě jednou k Uzlově jamě a rozšiřujeme vchod krumpáčem. Asi po dvaceti minutách se Petr souká dolů na dno. Cestou objevuje výklenky plné krápníků a dole nachází ukloněnou chodbu vyplněnou sedimenty. Existenci prken nepotvrzuje ale ani nevyvrací protože veškerá vykopaná hlína při rozšiřování vchodu padala dolů. Dolů se ještě spouští Martin V. ml. a fotí výzdobu.
 
a tohle je pro případné pochybovače ukázka výzdoby Uzlovy jami

Po něm se pokouší o sestup hlavou napřed Čenda, ale pro jeho tělesnou schránku zůstává díra neprůlezná.
Po návratu ještě dlouho plkáme se Slovinci.
 
Středa 15.10.
Dneska je volný den. Ještě včera večer bylo slyšet, jak někdo půjde kopat a někdo zase lézt. Leč ráno všichni odjíždí do Škocjanských jam. Pak se zkoušíme ještě zastavit v Lokvi prohlédnout si největší soukromou vojenskou sbírku na světě, ale mají zavřeno, a tak oblehneme místní obchod a nakupujeme Ajvar. Cestou zpět si ještě důkladně prohlížíme obec Štanjel a pak se ještě zastavujeme u pomníku za Lipou, svařeného z mnoha druhů ručních zbraní.
 
a to je detail pro znalce...

Večer se u nás zastavuje Generál, že jede uklízet Krompirjevovu jamu - pozůstatky po pikniku. Navrhuji mu, že se také zúčastníme; nejdřív nechce, protože oni jsou naši hostitelé, ale pak se pod záminkou doplňkového měření připojím spolu s Jimmym a jedeme s ním. Nejprve se zastavujeme ve Vojščici u Srečka, abychom tu vyzvedli Ivana. Ochutnáme místní víno a jedeme do Krompirjevove jami. Kupodivu se tu objeví ještě Sura a Dominik. Dopíjíme zbytky, uklízíme, vynášíme materiál nahoru do auta. V neděli mají přijít na exkurzi nějací italští důchodci, a tak na zemi nesmí být ani papírek. Po návratu ještě dlouho plkáme před naším base campem.
 
Čtvrtek 16.10.
Ráno je změna. Je třeba využít situace, že požár, který před dvěma měsíci překročil ilegálně italsko-slovinskou hranici, vypálil poměrně velkou část území v jihovýchodním okolí Vojščice. Je to opravdu pěkné - klasická krasová planina bez nízkého podrostu. Velké stromy jsou trochu ohořelé, ale většina už vyráží nové větvičky a listy a navíc je vidět téměř na 200 m kolem sebe.
 
a teď si představte že by to mělo listí

Nacházíme zajímavé lokality a taktéž neméně zajímavé pozůstatky munice z první světové války.
Večer je plánována exkurze do Jami. Ještě před odchodem přiběhne Vido, že mám určitě přijít s Martinem na víno a pršut. Martin však zalézá do díry a tak to zbývá jenom na mne. Přijíždí ještě Ivan, a tak přemluvím Frantu a jdeme společně na návštěvu k Vidovi. Jakmile však otevřeme dveře Vidova domu - objeví se Vido a s velikými omluvami nám vykládá, že mu přijel bratranec z Francie a ještě je na cestě někdo z Itálie a že opravdu nemůžeme posedět. Dostávám záchvat smíchu, protože valím s sebou taktéž mejdlo, ručník apod., protože jsem bláhově uvažoval i o návštěvě koupelny s teplou vodou. No nic usedáme do auta k Ivanovi a Ivan pokládá otázku co teď. Tak mu odpovídám, aby jel někam do tepla, protože venku fučí burja a kamna u nás netopí - jsme přece otužilí. A jako cíl cesty navrhuji Tunis či Egypt. Ivan se zamyslí a pak nás po chvilce vykládá před barem ve Vojščici. Uvnitř jsou pouze dva hosté a barmančina dcera. A tak já s ručníkem a Franta v sandálech a teplákách sedíme dvě tři hodinky v baru a rozprávíme s osazenstvem.
Po návratu ještě plkáme s Ivanem a končíme někdy ve dvě ráno. Ostatní se chvilku po nás vrací z exkurze do Jami.
 
Pátek 17.10.
Po ránu jako obvykle vyrážíme na kras - tentokrát především dodělávat resty z předchozích dnů a kompletovat výsledky. Ukazuje se, že ne všichni se dokáží orientovat v mapě a zakreslit jamu do správného závrtu. No asi budeme muset před příští expedicí udělat intenzivní školení. Lezci prolézají nalezené propasti. Nálezy jsou poměrně zajímavé. Tu se slaní až na chcíplou srnu, tu je na dně jami nevybuchlý minometný granát. V podvečer vyrážíme na Trstelj. Je docela hezký výhled, ale burja fouká, a tak je tam taky příšerná zima. Odjíždíme do Tomaševice k Ivanovi.
 
Bonsaje byly krásné a fotky z palírny či sklepa... to byste koukali..

Absolvujeme prohlídku nejen jeho bonsaí, ale i místní palírny a vinného sklepa.
Po návratu se ještě objeví Vido, a tak musím s ním na pršut a víno. Ještě se tu objeví i Generál, a tak je nás i s širokou Vidovou rodinou docela dost. Prodiskutujeme spolu naši současnou práci, její pokračování i vyhlídky do budoucna. No návrat je radostný.
 
Sobota 18.10.
Ráno, než vyrazíme naposled do krasu, pořizujeme společnou fotografii expedice a loučíme se s Milanem, Hankou a Martinem. Odjíždějí za Urošem do Lublaně. Prý pojedou do nějaké aragonitové ďoury a taky si nafotit ribice.
Je třeba domapovat poslední resty. Část odjíždí ještě na spáleniště pokusit se slézt a zmapovat některé nalezené propasti. Mapování končíme po 17 hodině. Scházíme se všichni v našem base campu, rychle balíme a uklízíme. V sedm mají přijet Slovinci a odvézt nás na Robertovu hišku na závěrečný piknik. Čekáme skoro dvě hodiny, pak se objeví Vido proč jsme už neodjeli, že tam na nás čekají. Odjíždíme tedy všichni Čeňkovým autobusem. Až na místě hovořím s Generálem, co se děje... no prakticky většinu toho na čem jsme se včera dohodli zapomněl protože ... že.
Ale večer se vydařil. Jíst bylo co, pít bylo co. I pečené kaštany v závěru všem chutnaly.
 
Neděle 19.10.
Vstáváme po šesté ráno a balíme a uklízíme. Ještě nakládáme nějaké víno a kolem osmé se vydáváme směrem na Predel. Cestou se od nás odpojuje Čenda & spol, protože naše skupina zastavuje u každé pevnosti a u každého pěkného výhledu na nádherně podzimně zbarvené Julské Alpy.
Zastavujeme i v Itálii: prohlédnout si jejich hraniční pevnost. Cesta domů probíhá klidně. Před Salzburgem se sice vytvořila zácpa u jednoho neprůjezdného tunelu, ale naštěstí kolona končí u sjezdu z dálnice, a tak vše v klidu objíždíme. Kousek před hranicemi za Freistadtem nás staví rakouská policie pro zběžnou kontrolu dokladů a výbavy vozidla. Naučíme je, jak si správně říct česky o řidičák a trojúhelník a jedeme domů. Přijíždíme ku Praze kolem 21 hodiny.
 
Zapsal Uzel, korekce Roman
Fotografie Uzel, Jimmy, Martin
 
A ještě důležitá poznámka: fotky doplním až vyvolám a výsledky taktéž budou publikovány. Na jejich zpracování je však třeba poněkud více času...
 
... abych vyvrátil případné pochybnosti - opravdu jsme pracovali