Slovinsko 2004
 
Můj subjektivní deníček.

 
Všichni účastníci před Grotta Gigante v Itálii

Účastníci:
1-02 Tetín - Cimbál, Čapajev, Tomáš, Ondra, Roman, Uzel
1-08 Týnčany - Čenda, Petr, Ondra
 
Sobota 09.10.
Kalné, studené sobotní ráno. Odjíždím před 7 hodinou do Řevnic naložit Cimbála, který dle dohody má přivést to nejdůležitější co musíme vézt s sebou. Ano je to kýbl na transport materiálu z Uzlovi jami. Velké je ale moje překvapení když vidím že Cimbál nese k autu plastový kyblík ještě se zbytky primalexu. Nejdřív mi ho vysype do kufru od auta a pak při pokusu o vyklepání zbytků primalexu z kýblu zasviní půlku nádraží a v konečné fázi mu kýbl praskne takže se dá pouze odložit do kontejneru. Cestou do Čisovic se zastavujeme ještě v několika obchodech - nakoupit chleba a nějaké ňamky na cestu. Po 8 hodině přijíždí Roman a tak začínáme vše nakládat do jeho auta. Hovoříme o tom co kdo zařídil a najednou z Cimbála vylézá že se nějak nestihnul pojistit ... Takže se usadíme u internetu a hledáme nějakou pojišťovnu která je schopna uzavřít pojištění přes inet a nebo která má alespoň v sobotu otevřenou pobočku někde cestou. Vše je marné... jen jednou jsme málem uspěli, ale platba kartou přes internet a ještě k tomu v sobotu je velký problém. Odjíždíme tedy s tím , že Cimbálova rodina se pokusí pojištění zařídit v pondělí. Odjíždíme asi v 9.30. Jedem jako obvykle přes Rakousko, kousíček Italie a přes Predel do Slovinska. V Gorici letos zabloudíme znovu, ale tentokrát je to pouze 200 m zajížďky. Šplháme se nahoru na Kras a zjišťujem že tady leje jak z konve a je příšerně teplo. Na základně (jako obvykle nad Trgovinou) nás už čekají Týnčaňáci. Přece jenom jsme se trochu opozdili, sraz byl po 18 hodině a ono už je 20,30. Vítáme se s místníma jeskyňářema později i se zbytkem naší expedice, která dorazila v doktorově trabantu.
 
Neděle 10.10.
Ráno se trochu zpožďujeme oproti plánu. Přece jenom je třeba hodně věcí připravit a také především vysvětlit. Rozdělujeme se na tři skupiny, každá dostává svůj celodenní úkol a už v 10 hodin vyrážíme do Krasu "iskat jame". Křoviska jsou děsně mokrá a tak po 10 minutách jsem zcela promočen. Vzhledem k mokru končíme kolem 16.30. Na základně se převléknem a protože je ještě docela čas a ostatní se ještě nevrátili tak přemluvím Romana a Ondru a jdeme prolognovat Uzlovu jamu. No je to na dlouhé povídání ... takže jen stručně. Vyzvedli jsme kus spadlého stropu. Pod ním bylo pár krápníků a pak už jen sypká hlína. Klackem jsem došťáral bez problémů cca 2 m pod sebe a hlavně bylo slyšet jak kamínky valí po hliněném kuželu někam dolů. Smůla je, že do konce týdne už jsme se sem nedostali. Takže příště.
 
Objev ...

Pondělí 11.10.
Ráno je nádherné... neprší svítí chvílema slunce ... bylo by to docela hezké, kdyby nefoukala burja ... to je takový docela silný a strašlivě ledový vítr z Alp dolů k moři. Později se dovídáme že vítr byl tak silný, že kousek od Ajdovčiny povalil jedoucí kamion a když řidič vylezl a šel obhlédnout škody, tak vítr urval kus korby a na místě ho zabil. Navlékám se tedy do svého teplého overalu a vyrážíme na Kras... celý den až do večera hledáme a měříme. Našli jsme samé kaverny, ale také hromadu bedel a klouzků.
Oběd na krasu ...


 
Úterý 12.10.
Vše se opakuje. Celý den Kras. Večer smaženice a další pochutiny z klouzků a pak také dorazili večer Slovinci a tak jsme poseděli¨, pohovořili, popili a pojedli ... někteří i domů pozdě večer telefonovali ...
 

Na molu v Terstu ...

Středa 13.10.
Volný den. Ráno se nevstává před sedmou, program je zcela volný, slunce krásně svítí, vítr polevil ... jenom Čenda má těžkou středu. Vyjíždíme s Videm na exkurzi do blízké Grotta Gigante. Jde o jedinou velkou prostoru vysokou 107 m, široká 65 m a dlouhá 160 m. Pak jsme si prohlédli blízký novodobý zcela betonový kostel Monte Grisa a posléze i Terst a blizký zámek Miramare.
 
Čtvrtek 14.10.
Vše se vrací do starých kolejí. Brzy vstát, vyrazit na Kras a celý den pracovat. Jenom ráno jsme na hodinku vyrazili nasbírat něco jedlých kaštanů... přece to nebudem doma kupovat když se jich tu metráky válí v lese. Večer jde část expedice do Solnej jami a já s Romanem a Cimbálem si jdeme užít sprchu k Vidovi a pak s ním sedíme a kafráme nad různými domácími likéry až do noci.
 
Pátek 15.10.
Celý den zase na Krasu. Večer jde část expedice na exkurzi do Leopardí jami. No a já, Roman a Cimbál vyrážíme do jeskyňářského klubu vyřizovat naše společné záležitosti - co jsme našli, kde budem hledat, co budem publikovat, co zařídí Slovinci apod. No a pak, když jsme skončili tak přišel ten zlomový okamžik. Venku lilo. No a Robert nám nabídl že nás sveze. A když už jsme v tom autě tak jsme zajeli do Vojščice do baru. Pár lidí si nás tam kupodivu od loňska zapamatovalo, a tak jsme seděli hovořili, pak se tam objevil zbytek expedice, no a najednou bylo asi 5 ráno....
 
Speleo čtyřcykl ...

Sobota 16.10.
Ráno, přestože to nikdo neočekává tak vstávám o půl osmé, řinčím nádobím, dělám snídani a pak si jdu se všema věcma sednout před barák a čekám, že pojedem pracovat. Mám Čendovu středu. Je to děs. Ale jsem zachráněn. Venku začalo děsně lejt. Osazenstvo trabantu balí protože chtějí ještě fotit v Alpách a tak odjíždějí už dnes. Týnčaňáci jedou domapovat nějakou propast. Roman dává dohromady výsledky. Cimbál má Čendovu středu a bezvládně leží ve spacáku (no možná ještě vůbec od rána nevylezl). No a já jdu taky spát.... Večer je piknik na rozloučenou se Slovinci v Lipě.
 

Kapela na závěrečném pikniku ...

Neděle 17.10.
Ráno balíme uklízíme, loučíme se. Zastavujem se v Merkatoru v Gorici a pak protože počasí není nic moc, jedeme rovnou přes Udine do Rakouska. V Rakousku jsme se nějak zakecali a tak se vracíme přes Německo a nějaký přechod pod Vimperkem domů.
Alpy nás přivítali sněhem ...


 
Zapsal Uzel, korekce Cimbál
Fotografie Uzel, Roman, Čenda, Cimbál
 
A ještě důležitá poznámka: fotky doplním až vyvolám a výsledky taktéž budou publikovány. Na jejich zpracování je však třeba poněkud více času...